DVA DNY POTÉ. KAM SMĚŘUJE EVROPA?

Když se v pátek pozdě večer objevily první informace o otřesném teroristickém útoku, který byl koordinovaně proveden na několika místech francouzské Paříže, netrvalo dlouho a mediální prostor zaplavily více či méně radikální výroky, které pojilo přesvědčení „my to říkali!“ následované výzvami k vytvoření pevnosti Evropa. Nechme stranou, že tento oblíbený výraz mnoha současných evropských populistů, nacionalistů a islamofobů použil zřejmě poprvé Adolf Hitler, aby v symbolické rovině vyjádřil svůj cíl, totiž vytvoření „rasově“ čisté společnosti, která bude ochráněna před židobolševickým nebezpečím. Pojďme se spíše zamyslet nad tím, co ono „my to říkali“ a výzvy k vytvoření opevněné Evropy znamenají a především mohou znamenat.

Je zcela evidentní, že teroristický útok je a hlavně bude vodou na mlýn všem, kteří volají po tvrdém zásahu proti migrantům, kteří se v posledních měsících valí do Evropy. Zvlášť, když se podle prvních zpráv o identifikaci pachatelů začaly objevovat informace o nalezení syrského pasu blízko jednoho z mrtvých útočníků identifikovaného jako uprchlík, který na začátku října vstoupil na ostrově Lesbos na území EU. Lze nalézt lepší důkaz o tom, jak jsou migranti nebezpeční? Argumentovat tím, že jeden, dva, deset či sto potencionálních teroristů mezi téměř milionem uprchlíků vypovídá sice o mnohém, ale zcela jistě ne o tom, že cílem zoufalých utečenců je zničení Evropy a nastolení šíleného režimu, před kterým naprostá většina z nich utekla, to se zdá být skoro zbytečné. Podobné argumenty jsou totiž ihned odmítány jako zlehčování situace a projev neschopnosti bránit vlastní hodnoty a zájmy. Pravděpodobně stejně budou zřejmě odmítány i argumenty, že přítomnost syrského pasu mohla být jen součást záměru útočníků, kterým nešlo jen zabití co největšího množství lidí, ale především o vyvolání co největšího chaosu.

Chaosu, který povede k nárůstu xenofobie, útokům na uprchlické tábory (jeden z nich proběhl již v prvních hodinách po teroristických útocích ve známém táboře v severofrancouzském Calais), zvětšování islamofobie a posilování krajně populistických a nacionalistických politických kruhů. Nic lepšího by si extremisté vedení tajemným Abú Bakrem al-Bagdádím nemohli přát. Nejen proto, že jejich ideologie, která má s islámem společného jen velmi málo, je živena strachem, ale zejména proto, že jako jakákoli ideologie založená na negaci musí permanentně mobilizovat nejen potencionální následovníky, ale i své členy.

Jeden z největších odborníků na současný terorismus Mark Juergensmeyer, známý českým čtenářům svoji skvělou studií Teror v Boží mysli (2007), ve své reakci na pařížské události upozorňuje, že načasování celé akce není náhodné a dost pravděpodobě souvisí s narůstajícími vojenskými neúspěchy IS v oblasti Sýrie a Iráku, kde naposledy ztratil kontrolu nad strategickou silnicí z Rakky (hlavního města IS) do severoiráckého Mosulu a s tím obdržel i velkou symbolickou porážku, když město Sindžár ležící na této strategické silnici dobyly společné jednotky Kurdů a jezídů.

Nejde ale jen o tyto vojenské neúspěchy. Oficiální video IS k pařížským útokům prozradilo mimoděk i další možný důvod – slábnoucí atraktivitu IS mezi radikální evropskou mládeží (zdaleka přitom nešlo jen o mladé muže arabského původu), která hrála důležitou roli při budování vojenských a politických struktur IS. Výzvy k hidžře (opuštění bezvěreckého území) již netáhnou, stejně jako již tolik netáhnou „atrakce“ typu výběru žen, sexuálních otrokyň či života virtuálních hrdinů. Dosavadní úspěšný brand Islámského státu začal ztrácet na atraktivitě, kterou nutně ke svému životu jako produkt globalizované moderny potřebuje. Aby ji obnovil, musí ukázat svoji nezbytnost a nezastupitelnost v ochraně islámu (že se ho o to většina muslimů neprosí, je jiná věc).

Zatím se zdá, že část evropské veřejnosti a bohužel i část její politické reprezentace na tuto hru přistoupila a naskočila na předem připravenou vějičku hysterie a nenávisti. Výsledkem nemůže být nic jiného než radikalizace evropské politiky a vpuštění démona populismu, rasismu a extrémismu do míst, z nichž byl obtížně před mnoha lety vyhnán. Zároveň to ale nutně povede k radikalizaci části evropských muslimů, kteří by jinak pokračovali v cestě integrace do evropské společnosti. Koneckonců velké protižidovské pogromy v Rusku na konci 19. století vedly nejen k obrovské vlně židovské migrace do USA, ale také k radikalizaci zejména mladých ruských a polských Židů, kteří se přiklonili k radikální levici, v níž viděli jediné řešení své svízelné situace. Pogromy tak mají mnohem více společného s gulagy než jsme si schopni připustit.

Pokud skutečně k této situaci dojde, pak proto, že Evropa a její obyvatelé sehráli roli užitečných idiotů. Ba co víc postupně ztratíme to, co má na Evropě a její civilizaci největší hodnotu - svobodu či schopnost kriticky uvažovat.

Jsem přesvědčen, že v současné situaci je naším největším nepřítelem strach, iracionální, všudypřítomný a nebezpečně paralyzující. Pokud mu podlehneme a budeme naslouchat výzvám vedoucím k návratu ke „staré“ Evropě, pak nakonec přijdeme nejen o výhody Evropy „nové“, ale i o to, co považujeme za základ naší kultury a civilizace (pokud tedy ještě víme, co to je).