Peripetie s vlajkou

Už to tak vypadá, že vždy na přelomu února a března se severočeský Liberec dostane do hledáčku médií, kvůli nějakým nesnázím s vyvěšováním vlajek či transparentů. Loni se díky rozhodnutí tehdejšího vedení dostal Liberec do záře mediální slávy díky vyvěšení gigantického transparentu ruského prezidenta Putina stylizovaného do mixu nacistického vůdce Adolfa Hitlera a sovětského diktátora Stalina. Bouři to vyvolalo slušnou – někteří zastupitelé, především z okruhu KSČM a konzervativní části ČSSD, celkem očekávaně protestovali a mluvili o zneužití budovy radnice, případně o urážce Ruska a Rusů. Jiní, již mnohem méně očekávaně, protože šlo o zastupitele spojené se Stranou zelených a jejich koaličním partnerem Změnou pro Liberec, kritizovali vedení radnice za to, že se vůbec věnuje tématu lidských práv, neboť by se podle nich měla věnovat jen a pouze místním problémům. Debaty a slovní přestřelky trvaly pár dní a postupně, jak se dalo předpokládat, vyšuměly někam do ztracena. Vypadalo to, že si Liberec spíše náhodou užil chvíle mediální slávy, v níž minořádně nehrála hlavní roli korupce, sport či rozmary počasí.

Zdá se ale, že nešlo o úplnou náhodu, protože téměř přesně po roce se liberecká radnice a snaha o vyvěšení tentokrát tibetské vlajky, staly „hrdiny“ dalšího sporu. Ten začal vlastně úplně nevinně, když jsem se jako městský zastupitel zeptal prostřednictvím facebooku nového libereckého primátora, zda se letos bude tak, jako v předchozích 15 letech, vyvěšovat na radnici k příležitosti dne Tibetu tibetská vlajka. Zjistil jsem totiž, že Liberec narozdíl od Hradce Králové či Ústí nad Labem chybí v seznamu měst, které se k akci letos přihlásila. Odpověď přišla záhy a byla nejprve poněkud enigmatická: „Pane kolego, jak dlouho jste žil v Číně a jak dlouho v Tibetu?” Pochopil jsem ji nicméně tak, že letos se vlajka vyvěšovat nebude, což mi pan primátor na následující explicitně položený dotaz potvrdil.

Tím vše mohlo skončit. Nové vedení radnice má jistě právo mít na celou akci na podporu Tibetu svůj názor. Asi bych se sice, a zřejmě nejen já, podivoval nad tím, jak je možné, že se k akci nechce přihlásit, přesněji řečeno, že se k ní odmítlo připojit vedení, v němž má většinu Strana zelených a politické hnutí Změna pro Liberec vzniklé většinou z bývalých členů Strany zelených, které by z podstaty své existence podobné akce podporovat měly. Možná bych se pak ještě jízlivě zeptal, zda tomu mám rozumět tak, že lidskoprávní agenda vypadla z tradičního souboru “zelené politiky”.

Bohužel ale následovalo něco, co jsem tak úplně nepochopil ani já, ani část liberecké občanské společnosti. Na reakci jednoho z diskutujících, v níž se vedení radnice zeptal, zda to jsou takoví zbabělci nebo takoví cynici, že jim Tibet nestojí ani za jednu symbolickou vlajku, odpověděl primátor způsobem, která mnohým doslova vyrazil dech: “Jak se budete dívat na to, když týden po tibetské vlajce vyvěsíme vlajku IS [Islámského státu] ? Podle čeho se budete rozhodovat? Radnice je tu pro Liberečany. Měla by se starat o to, aby zde žili rádi a dobře. Ne zasahovat laicky do zahraniční politiky státu. Čemu na tom nerozumíte?” Bouřlivé reakce vyvolané srovnáním Tibetu s teroristickým Islámským státem na sebe nenechaly dlouho čekat.

Možná to bude znít paradoxně, ale na celé kauze nepovažuji primátorovo nešťastné a v mnoha ohledech velmi nevhodné a hloupé vyjádření za její největší problém. Možná jen opravdu chtěl říci, že by se podle něj neměla politická reprezentace na regionální úrovni míchat do otázek, o kterých si myslí, že patří do “velké politiky” a měla by se věnovat jen dírám v silnicích, odpadkům či veřejné dopravě, jak se posléze snažil vysvětlit médiím, která se jeho výroku hned chytla. Možná jen rychleji mluví než myslí. Možná chtěl jen vyprovokovat nějakou další debatu. Možná.

To, co mne mnohem více zarazilo a znepokojilo, byly postoje některých dalších lidí, které nejlépe reprezentují výroky předního PR pracovníka koaličního partnera hnutí ANO, z něhož pochází současný liberecký primátor, výše uvedeného politického hnutí Změna pro Liberec. Tento nepřehlédnutelný liberecký aktivista, který se otevřeně hlásí k politické levici a tvrdí, že reprezentuje její moderní tvář a rád vystupuje jako obránce utlačovaných a bojovník proti mocným a který je zároveň vystudovaným historikem stroze prohlásil, že primátor má pravdu, protože rozdíl mezi lamaistickým Tibetem, který nebyl ničím jiným než fundamentalistickým zneužitím původního buddhismu, a tzv. Islámským státem není zase tak velký. Oba reprezentují násilnické a fanatické režimy. V jeho optice tak čínská okupace Tibetu byla ve skutečnosti osvobozením utlačovaného tibetského lidu, který vykořisťující lámové ovládali pomocí drakonických trestů (skalpování, amputace) a který v masovém měřítku vyvražďovali.

Nedalo mi to si nevzpomenout na debatu, kterou jsem s ním na toto téma vedl před rokem a z níž jsem měl velmi trpký dojem debaty s někým, kdo vlastně ani debatovat nechce, protože už dopředu ví, jak vše je a především, jak se vše má udělat.

Jestliže v případě inkriminovaného primátorova výroku je snad možné doufat, že šlo o úlet, jde v případě výroků podobných výrokům pana Tauchmana o vědomý postoj a svým způsobem strategii, které jsou součástí velmi promyšlené snahy o něco zásadnějšího, něco co bych si troufl označit jako změna systému.

V tomto případě totiž nejde jen o nějaké teoretické úvahy či snahu o kriticky vedenou provokaci, ale jeden z postupně naplňovaných kroků, jejichž hlavním cílem je v naprostá deligitimizace stávajícího systému, tj. politického, sociálního a kulturního uspořádání. Relativizace hodnotového konceptu lidských práv, které jsou prezentovány jako politický kýč, jehož jediným cílem je zastření skutečných problémů, je jeho významnou součástí.

To, že sama vychází z jiného politického kýče, je jedno. Důležité je, že to pomůže nabourat koncepty, postoje, hodnoty a ideje, o něž se stávající systém opírá. Výsledkem je velmi pragmatický a cynický způsob uvažování a argumentace, který v mnoha ohledech připomíná Orwellův doublethink – ti, kteří se dovolávají toho, že jejich názory, postoje a aktivity slouží k ochraně utlačovaných a od ní odvozují svoji legitimitu, ochranu utlačovaných označují za podvod a politický kýč, pokud za ní stojí ti, kteří jsou považováni za nepřátele.

Nutno však říci, že velká část stávajících intelektuálních a politických elit, které se objektivně kymácí v krizi a které jsou až přespříliš svázané politickou korektností, přistoupila na tuto hru a vážně se ptá, zda to přeci jen není pravda. Tím si nejen dál podřezává větev, na které sedí, ale především přistupuje na hru, která je jí dobře vnucena a v níž se bude jen obhajovat a bránit. Přijímá tak, ať chce nebo nechce, roli pachatele, a o to právě jde. Díky této zvláštní „dialektice“, tak není zločinem násilná čínská anexe Tibetu, ale vyjádření nesouhlasu s ní. V očích takových lidí budu ale rád zločincem.